V této zemi, kdo nerozumí „místnímu jazyku“, ten teprve nezná život

Často si myslíme, že stačí umět dobře anglicky a ničeho se na světě nemusíme bát. Koneckonců, je to jako celosvětová „lingua franca“, díky níž se zdá, že v obchodu, technologiích, cestování... zkrátka všechno zvládneme.

Ale napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdyby nějaká země považovala svůj „místní jazyk“ – řeč, která zní zcela odlišně od hlavního proudu – za stejně důležitý, nebo dokonce důležitější, než svůj oficiální jazyk?

Zní to neuvěřitelně, ale skutečně se to děje v jihoamerické zemi jménem Paraguay.

Jak se „rodinný tajný recept“ stal hlavním jídlem na státní hostině?

Představte si, že španělština je jako celosvětově oblíbené „rychlé občerstvení“ – standardní, efektivní a první volba pro práci a formální záležitosti. Ale v Paraguayi existuje i jazyk guaraní, který je jako „rodinný tajný recept“ předávaný z generace na generaci.

Tento „recept“ se zpočátku předával jen v rodinách, byl to jazyk, kterým si blízcí a přátelé povídali, vtipkovali, svěřovali se a vyjadřovali lásku. Byl plný životní vřelosti a zemitosti.

Po dlouhou dobu se na tento „rodinný tajný recept“ pohlíželo s despektem. Používat ho při formálních příležitostech dokonce vedlo k tomu, že vás lidé považovali za „neotesané“ nebo „nevzdělané“. Bylo to, jako byste v pantoflích vešli do luxusní restaurace – vždycky byste přitáhli zvláštní pohledy.

Paraguayci si ale postupně uvědomili, že ačkoli je celosvětově používané „rychlé občerstvení“ praktické, nedokáže zaplnit vnitřní pocit sounáležitosti. Naopak, ten jedinečný „rodinný tajný recept“ je tím, co skutečně definuje „kdo jsme“. Nese v sobě paměť národa, jeho emoce a duši.

A tak se stal zázrak.

Nezavrhli tento „recept“, naopak, předložili ho na „státní hostinu“. Guaraní zařadili do ústavy, kde stojí vedle španělštiny jako oficiální jazyk. Děti se ve školách učí oba jazyky současně a jejich soužití můžete vidět i na vládních dokumentech a veřejných nápisech.

Dnes v Paraguayi není skutečnou frajeřinou, jak plynule mluvíte španělsky, ale spíše to, že do španělštiny přirozeně vkládáte několik autentických guaraní frází. Je to jako když při vaření standardního jídla přidáte špetku jedinečného rodinného koření – chuť se okamžitě oživí, získá hloubku a duši.

Pokud ovládáte pouze „rychloobrátkovou“ španělštinu, můžete s lidmi jednat o byznysu; ale pokud rozumíte guaraní jako „rodinnému tajnému receptu“, pak se s nimi můžete skutečně spřátelit a proniknout do jejich srdcí.

Jaký je váš „rodinný tajný recept“?

Příběh Paraguaye nám odhaluje hlubokou pravdu: Skutečná síla nespočívá v tom, že jedna kultura překrývá druhou, ale v tom, že žijí v harmonickém souladu.

Každý z nás, každá kultura, má svůj vlastní „rodinný tajný recept“. Může to být vaše rodné nářečí, písničky, které jste slýchali od dětství, nebo vtipy, kterým rozumíte jen vy a vaše rodina. Tyto věci definují vaši jedinečnou identitu.

Vlně globalizace se snadno poddáme a necháme se přitahovat „standardy“ a „hlavním proudem“, přičemž postupně zapomínáme na to nejcennější a nejunikátnější, co v sobě máme.

Skutečné propojení však nastává právě mimo „standardy“. Není to výměna informací, ale setkání duší.

Proto je mezijazyková a mezikulturní komunikace tak fascinující. Snažíme se porozumět druhému, a to nejen doslovným překladem, ale hlavně proto, abychom ochutnali ten jedinečný „rodinný tajný recept“ v kultuře toho druhého.

Naštěstí nám technologie pomáhá v tom, abychom toho dosáhli lépe. Například nástroje jako Intent se svým vestavěným AI překladačem usilují nejen o přesnost, ale hlavně o to, aby vám pomohly prolomit bariéry a umožnily vám co nejpřirozeněji vnímat emoce a vřelost za jazykem druhého člověka. Cílem je propojit lidská srdce.

Takže až příště potkáte přítele z jiného kulturního prostředí, nemluvte jen o celosvětově běžných „standardních tématech“.

Zeptejte se ho raději, jaký je jeho „rodinný tajný recept“?

Když začnete být zvědaví na duši druhého člověka, teprve tehdy začíná skutečně smysluplný vztah.