Už se přestaňte „šprtat“ angličtinu, učíte se jazyk, ne jídelní lístek
Neměli jste někdy také takový pocit?
Stáhli jste si nejpopulárnější aplikaci na slovíčka, prokousali se tlustými učebnicemi gramatiky a shromáždili jste nespočet studijních poznámek od „anglických guruů“. Ale když před vámi stál cizinec, měli jste v hlavě prázdno a po dlouhé chvíli jste ze sebe vypotili jen trapné „Hello, how are you?“
Vždycky si myslíme, že učit se jazyk je jako nakupování v supermarketu, kde se slova, gramatika a větné struktury vkládají jedno po druhém do nákupního košíku, a u pokladny pak samozřejmě získáte dovednost „plynulosti“.
Jaký je ale výsledek? Náš nákupní košík sice praská ve švech, ale stále nevíme, jak z těchto ingrediencí připravit pořádné jídlo.
Změňme úhel pohledu: Učit se jazyk je spíše jako učit se vařit
Zapomeňme na slovo „učit se“ a nahraďme ho slovem „zážitek“.
Představte si, že se „neučíte“ jazyk, ale učíte se připravit exotické jídlo, které jste nikdy neochutnali.
-
Slovíčka a gramatika jsou vaše ingredience a recepty. Jsou samozřejmě důležité, bez nich nic neuvaříte. Ale jen tím, že si recept nazpaměť našprtáte a na ingredience budete koukat celý den, z toho dobré jídlo nebude.
-
„Jazykový cit“ je jako „správný grif“ při vaření. To je ta nejúžasnější část. Kdy byste měli co osmahnout, kdy přidat koření, kdy vypnout oheň? To všechno vás nemohou plně naučit chladná písmena v receptu. Musíte se sami pustit do vaření, cítit, jak se mění teplota oleje, cítit rozptylující se vůně, a dokonce... to několikrát pokazit.
-
Chybovat znamená jídlo připálit. Každý velký kuchař už někdy jídlo připálil, na tom není nic tak hrozného. Důležité není, jestli se jídlo připálilo, ale jestli jste ho ochutnali a zjistili, jestli byl oheň příliš silný, nebo jste sůl přidali příliš brzy? Každé malé „selhání“ vám pomáhá ovládnout ten pravý „grif“.
Problém mnoha z nás při učení jazyků spočívá v tom, že: se příliš soustředíme na memorování receptů, ale zapomínáme zapálit oheň.
Bojíme se, že jídlo pokazíme, že promrháme ingredience a že se nám ostatní budou smát za naše kuchařské dovednosti. Proto zůstáváme navždy ve fázi přípravy, kuchyň je plná nejčerstvějších ingrediencí, ale sporák je vždy studený.
Skutečná „plynulost“ je odvaha zapálit oheň
Tak jak ten sporák tedy zapálit?
Odpověď je jednoduchá: Začněte s nejjednodušším jídlem.
Nesnažte se hned připravit „Mandžu-chanskou hostinu“ (vést dokonalý hluboký rozhovor). Začněte s „rajčaty s míchanými vejci“ (jednoduchý pozdrav).
Dnešním cílem není „naučit se nazpaměť 100 slovíček“, ale „použít 3 slova, která jste se dnes naučili, a pozdravit s nimi někoho“.
Ten „člověk“ – kde je? To byl kdysi největší problém. V našem okolí není tolik zahraničních přátel a speciálně letět do zahraničí je příliš drahé. Jsme jako kuchař, který se chce naučit připravovat sečuánskou kuchyni, ale nemůže sehnat sečuánský pepř a chilli papričky.
Ale teď nám technologie dala perfektní „globální kuchyni“.
Například nástroje jako Intent jsou jako „chytrý sporák“ s integrovanou funkcí překladu. Nemusíte se bát, jestli budete umět mluvit, protože AI vám pomůže okamžitě proměnit vaše „domácí řeči“ v autentické „exotické jídlo“. Stačí sebrat odvahu a odvážně začít konverzovat s lidmi na druhém konci světa.
Když ji použijete k povídání si s francouzským přítelem o jeho oblíbeném filmu a s japonským přítelem o anime, které nedávno viděli, přestanete být jen „studentem“.
Jste zkušený, komunikující a kuchař, který si užívá radost z vaření.
Skutečné kouzlo jazyka nespočívá v tom, kolik dokonalých vět ovládáte, ale v tom, kolik zajímavých lidí vám pomůže poznat a kolik různých kulturních „příchutí“ zažít.
Takže už se nedržte jen receptů.
Vstupte do kuchyně, zapalte oheň, odvážně tvořte, komunikujte, chybujte a ochutnávejte. A zjistíte, že nejkrásnější částí učení jazyků je právě ta hřejivá, živá atmosféra lidského života.