Už si nevyčítejte, že rádi drbete! Vždyť vlastně jen čtete „uživatelské recenze ze života“
Jste na tom stejně?
Na jednu stranu si myslíte, že „pomlouvání“ je zlozvyk, na druhou se ale s přáteli nemůžete ubránit „stěžování si“ na někoho, kdo zrovna není přítomen. Už od dětství nás učili, abychom o druhých nemluvili za jejich zády, vědci ale zjistili, že až 65 % až 90 % obsahu našich každodenních rozhovorů se týká právě těch, kteří zrovna nejsou přítomni.
Není to paradoxní? Nesnášíme, když nás ostatní pomlouvají, a přesto se toho nemůžeme nabažit.
Nespěchejte hned s morálním odsouzením. Co kdybych vám řekl, že podstata tohoto chování je ve skutečnosti totéž, jako když si předtím, než se rozhodnete, co budete mít k večeři, otevřete recenze na Google Mapách nebo jiné srovnávací aplikaci?
Váš sociální kruh také potřebuje „uživatelské recenze“
Představte si: nechodíte přece jen tak do úplně neznámé restaurace, že? Nejdřív se podíváte na hodnocení: Jaké je jejich typické jídlo? Jaká je obsluha? Nemá tam někdo špatnou zkušenost?
V sociálním styku vlastně děláme to samé. Takzvané „drby“ jsou velmi často neoficiálním „systémem recenzí od skutečných lidí“.
Skrze komunikaci s přáteli vlastně nenápadně sbíráme informace:
- „Petr je spolehlivý člověk, když jsem měl minule potíže, bez váhání mi přišel na pomoc.“ — To je pětihvězdičková recenze, které se dá věřit.
- „Dejte si pozor při spolupráci s Pavlem, vždycky odevzdává věci na poslední chvíli.“ — To je tříhvězdičkové upozornění, ke kterému je třeba přistupovat opatrně.
- „Hlavně se s tím člověkem nedávejte do týmu, sebere si všechny zásluhy.“ — To je jednohvězdičková negativní recenze, nejlepší je udržet si odstup.
Psychologové zjistili, že to je téměř náš instinkt. Dokonce i děti si navzájem „dávají tipy“: „Nehraj si s tímhle kamarádem, nikdy nepůjčuje hračky.“ Nejde o zlomyslnou pomluvu, ale o nejprimitivnější mechanismus sebeobrany a sociální filtrace – ověřujeme si, kdo může být náš „ideální spoluhráč“ a kdo je potenciální „zátěž“.
Prostřednictvím těchto „uživatelských recenzí“ se rozhodujeme, koho zařadíme do našeho „seznamu přátel“ v životě.
Proč nenávidíme, když jsme „hodnoceni“?
Když už jsou „drby“ tak důležitým sociálním nástrojem, proč mají tak špatnou pověst a proč se kvůli nim cítíme provinile?
Odpověď je jednoduchá: Nikdo přece nechce být tou restaurací, která dostala jednohvězdičkovou negativní recenzi.
Když se staneme předmětem diskusí, ztrácíme kontrolu nad svou „pověstí“. Naše image už není definována námi samotnými, ale je v ústech druhých. Proto se bojíme, protože si uvědomujeme ničivou sílu „negativních recenzí“.
Místo zakazování recenzí se naučte „ochutnat sami“
Klíč tedy není v úplném zákazu „drbání“, ale v tom, jak tyto „recenze“ vnímáme a používáme. Zlomyslné fámy jsou jako internetoví trolové, jejichž cílem je zničit podnik; zatímco dobře míněné upozornění má přátelům pomoci vyhnout se problémům.
Důležitější je ale pochopit: Recenze druhých jsou nakonec jen referencí.
Mnoho nedorozumění a předsudků pramení z vrstvících se nepřesností zprostředkovaných informací. Zvláště když čelíme lidem z různých kultur a prostředí, spoléhat se pouze na „co se říká“ je ještě nebezpečnější. Jazyková bariéra, kulturní rozdíly – to vše může způsobit, že neúmyslné slovo bude vyloženo jako vážná „negativní recenze“.
Místo spoléhání se na tyto předpojaté „recenze“ si raději dejte šanci „osobně si to ochutnat“.
Proto je přímá komunikace tak důležitá. Když dokážete překonat jazykovou bariéru a snadno mluvit s lidmi z celého světa, už se nemusíte spoléhat na zprostředkované informace. Můžete to sami zažít, pochopit a vytvořit si svůj vlastní, nejautentičtější pohled z první ruky. Nástroje jako Intent s vestavěným okamžitým překladem jsou navrženy tak, aby vám pomohly prolomit tuto bariéru a umožnily vám přímou konverzaci s kýmkoli.
Příště, až uslyšíte „drby“ o někom, zkuste se na chvíli zastavit.
Pamatujte, nejlepší způsob, jak někoho poznat, nikdy není čtení „recenzí“ o něm, ale to, že si s ním osobně sednete a pořádně si popovídáte.
Skutečné spojení začíná upřímným rozhovorem.